Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hluboký, temný les, vyvolávající v člověku úzkostné pocity už jen samotnou svojí existencí. A obyvatelé malého statku, jenž tu stojí někde uprostřed na úplné samotě, to zažívají snad každičký boží den. A sotvaže denní světlo, které je tady stejně prakticky neustále stíněno košatými větvemi stoletých velikánů, zajde noční tmou, stávají se tyhle pocity ještě naléhavějšími. Nečíhá tam v té temnotě kolem něco? Něco životu nebezpečného? A co když skutečně ano? Obyvatelé Hinterkaifecku, již zaniklého usedlosti v Bavorsku severně od Mnichova, by to tom jistě mohli mnohé vyprávět, tedy kdyby… mohli.
Páté studiové album brněnských INNER FEAR, přicházející po desetileté odmlce a s poměrně překvapivými změnami v sestavě kapely, přináší ucelený metalový zážitek pro milovníky temnoty a děsivých příběhů, založený právě na přesně sto let starých a dosud neobjasněných událostech, při nichž přišlo o život šest obyvatel zmíněného hospodářství. A, upřímně řečeno, dává to logiku, uvědomíte-li si, že momentálně nejústřednější postava skupiny, bubeník Martin „Marthus“ Škaroupka, jenž je zodpovědný za celý hudební obsah nové nahrávky, praktikuje autorské pokusy i v řadách slavných britských blackmetalistů CRADLE OF FILTH, a pokud si ho pořádně prohlédnete na některé z fotografií z poslední doby, má na sobě (s devadesátiprocentní pravděpodobností) tričko KING DIAMOND.
Album „Cäzilia“ vzešlo přesně z průsečíku všech zmíněných skutečností. Je to na něm patrné z každé maličkosti a z každého detailu, temným obalem a ilustracemi počínaje, přes textový koncept, jež vás krok za krokem provází celým tím záhadně tragickým příběhem, až po zatěžkaný, chmurný a zároveň ostrý metalový výraz, z pochopitelných důvodů ne nepodobný produkci právě zmíněných CRADLE OF FILTH.
Způsob, jakým se na albu pracuje s posluchačovými emocemi, tedy není ničím novým, jistě. Ovšem zároveň to není v rozporu s tím, jak velice solidně nahrávka působí a jak nabírá na intenzitě s každým dalším poslechem téměř sedmdesáti minut jejího, v nichž jako zvědavé dítko pronikáte hlouběji a hlouběji pod její tmavou a širokou pokrývku. Znamenitý je především zvolený pěvecký kontrast mezi příkrým murmurem Chymuse a čistým melodickým zpěvem slovenské hvězdičky Snovonne, jenž celému konceptu dodává skutečně dramatického lesku, a zejména první půlka alba je i díky tomu nabitá dějem a nechybí v ní i mnohé vysloveně silné a zapamatovatelné kusy.
Jako úvodní, album všedefinující „The Night“, po ní následující „The Farm“ s opravdu krásně mrazivým refrénem, podtrženým dokonale ilustrativním textem se závěrečným vydechnutím o prvních jarních čtyřlístcích a následným parádním kytarovým sólem slovutného Mikea Weada (jinak KING DIAMOND a MERCYFUL FATE samozřejmě) anebo třeba „The Voices“ s orchestracemi dokonale napodobujícími zrychlený, adrenalinem poháněný dech. Později v hracím čase, pravda, už INNER FEAR nejsou tak silní, ale naznačená sestava a koncept jim přesto s přehledem dovoluje dotáhnout album až do úspěšného konce, po němž ve vás zůstane hmatatelný dojem, že jste právě doposlouchali něco, s čím ještě rozhodně nejste hotovi.
„Cäzilia“ se tedy ze všech popsaných důvodů zcela jistě vymyká zavedeným domácím poměrům a už jen proto by se na ní mělo nahlížet především pochvalnou optikou. A samozřejmě, krom toho prostě nabízí pořádný kus epického heavy/black metalu, jaký neškodí v jakoukoliv dobou a bez ohledu na právě dominující metalový trend.
1. Once upon a Time
2. The Night
3. The Farm
4. The Voices
5. Maria
6. Footsteps in the Snow
7. A Man in the Forest
8. The Four Days
9. The Discovery
10. The Bodies
11. Cäzilia: The Sad Destiny
12. The End
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!